Co je platné, že Václava Havla, kterému mluvil na rakví (a myslím si, že ten by si to určitě nepřál) pochválil jako dramatika, člověka, politika, muže se silným odkazem, statečného mravně silného, schopného za své postoje nést následky atd., - což ŘÍCI MUSEL, když se stejně nakonec snížil k tomu, co zřejmě všichni čekali a obávali se toho.
Nikdo není neomylný a pochopitelně se všichni celý život občas mýlíme.
Ale zdůrazňovat nad rakví zemřelého, se kterým měl celou dobu spory prostřednictvím medií, že se také ve spoustě věcí mýlí, to považuji, za tak obrovský nonsens, že se rovná jak obrazně, tak i prakticky tomu známému „kopání do mrtvoly“.
Václav Havel byl trochu snílek, který do poslední chvíle snil o lepším světě a bojoval za něj.
Václav Klaus, coby jeden z otců českého modelu privatizace, by o omylech veřejně snad ani mluvit neměl.
Nikdy Havlovi neodpustil jeho projev o „blbé náladě“, kde mu bylo velice důkladně umyto pozadí a kterému jako jediný nezatleskal a tvářil se adekvátně situaci, kdy mu právě někdo rozdupal bábovičky.
Když se tedy na rakví svého věčného rivala, kterého nikdy neporazil, ani neumlčel, shodil tím, že si musel přihřát tuto nechutnou polívčičku věda, že Václav Havel už se bránit nemůže a nebude, věřím, že si tím poskytnul výrazně medvědí službu.
Když pak snižoval obecně panující názor o tom, že odchodem Václava Havla končí jedna etapa (o čemž, myslím, není sporu) tezemi o tom, že boj o demokracii a svobodu musí pokračovat, atd., ve skutečnosti jen poskakoval a pokřikoval „Ještě jsem tady přece já!!!“.
Navíc bylo vidět a cítit, která slova z řečníka lezou, jak z chlupaté deky a která skutečně cítí.
Byl to trapas, a když jsem se díval na záběr směřující v detailu na Dagmar Havlovou, napadlo mne, že snad ještě jednou naposledy za svého Vaška zapíská…
Václavu Klausovi pochopitelně vadí, když se teď o Havlovi mluví jako o největším Čechovi dvacátého století, protože za něj považuje sebe.
Ale nikdy jím nebyl a nebude a po dnešním projevu už vůbec ne.
Považuji jeho řeč za projev osobních ambicí, zbabělosti a pokřivenosti.
Je to jen můj názor, je mi naprosto jedno, že s ním kdekdo nebude souhlasit, protože za těch dvacet let, co jsem měl možnost tyhle dva Václavy sledovat, mám poměrně jasno v tom, který se snažil dát něco lidem, zemi, a světu (a měl co).
A který jen propagoval sám sebe a pak ještě trochu taky sám sebe.
Hnus velebnosti…
Víte pane Klausi…Václav Havel byl snílek a fantasta, který věřil, že lidé budou dobří, lepší, hodní, poctiví, rovní, slušní, ale on si ten svět nejen vysnil.
On ho i měl.
Měl ho do posledka v sobě, svých přátelích, sousedech, ve svých vizích a cílech…co máte Vy?
