Přišel mi mail s textem: “ když už píšeš o hajzlech, měl by sis přečíst tohle a nepsat mediální lži „.
V příloze byl tento soubor.
Nejsem v administraci zrovna pašák-zde se mi nepodařilo soubor pod text uložit, tak odkazuji jinam, kde je možno i číst i stahovat.
Je dlouhý a mně se do toho opravdu nechtělo, ale v úvodu jsem se dozvěděl, že se v něm k Václavu Havlovi vyjadřují lidé, kteří mají pro mne svou váhu a tak jsem se do toho pustil.
Po prvních dvou textech už se mi zrychloval tep a čím dál jsem četl, tím víc jsem přemýšlel.
Jsem obětí nějaké obludné konstrukce, nebo skutečně autentických dopisů skutečných lidí a navíc dopisů nesoucích pravdu?
Skutečně žiju 22 let v iluzi a jsem zcela mimo mísu?
Pokud ano-kolik nás takových je? Patrně většina.
Nepovažuji se za úplného blba, ale je fakt, že jsem nikdy neviděl do zákulisí politiky, disentu, ani dalších prostředí, která zde hrají roli, takže jsem poměrně klasickým vzorkem občana, který zažil skoro 30 let komunismu a zbytek let až doposud s informacemi z medií, debat a vlastní hlavy, která to vše nějak pobrala a vyhodnotila.
V období revoluce jsem pomáhal, vylepoval plakáty, založil našim komunistům na pracovišti pod nosem buňku OF-potažmo odbory (trochu jiné, než ty, co dnes chodí po Praze s transparenty, nicméně do čela se okamžitě prodral ambiciozní funkcionář a byl zvolen) a měl z toho všeho revolučního kvasu radost.
Teď jsem se nedávno s někým přel o pejorativní slovo „pravdoláskaři“, které mne uráželo.
Nejsem havlovec, ani klausovec.
Nezbývá mi, než si (zatím hypoteticky) přiznat, že informace v tom souboru jsou skutečná fakta.
Když se v tomto světle událostí podívám do zrcadla, vidím tam chlápka, co si 22 let myslí, že má v těchto věcech jasno a přitom je regulérně „za debila“.
A přitom tohle dávno a dávno spousta lidí ví a zná.
Proč se to ke mně dostalo až po tolika letech?
Jasně, že jsem slyšel, či četl občas někde nějaké obecné výkřiky na toto téma, ale nevěnoval jsem jim pozornost.
MĚL JSEM SVOU VIZI, SVOU PŘEDSTAVU O SKUTEČNOSTI.
Byla mi do hlavy naimplementována tím blbem, co na mě kouká z toho zrcadla, pod šikovným vedením rétorů?
Jsem tedy důvěřivý naiva s růžovými brýlemi o deseti dioptriích?
Což v tom případě rozhodně a beze zbytku jsem.
Pak už se nedivím, proč mne za poslední článek chválil Vít Hassan, což byl okamžik, kdy jsem skutečně poprvé zapochyboval a zavnímal, že je asi něco špatně.
Horší pochvalu jsem ještě nikdy neobdržel…
Jak a kde si ověřit, co je tedy skutečnost?
Četl jsem soubor několik hodin a kromě obecně uznávaných osobností jsou tam i filosofické a politologické analýzy, které rozhodně nepsali najatí pisálci, protože z nich čiší fundovanost a jasnozřivost.
Nechybí jim logika,kontinuita, kontext a jasné vývody.
Jestli je to všechno pravda, pak celá ta gloriola v mé mysli, byla jen mam a klam.
To bych do toho kop velebnosti…
Puta fix!
