Gejza z maďarského města Békés udělal jinou zkušenost.

Po rodinné oslavě za ním přišli lidé se žádostí, aby jim uvařil cikánské speciality za peníze.

Rozhodl se, že otevře cikánskou restauraci, kde bude nabízet gurmánské speciality svého etnika.

Vidím to jako dobrý nápad, protože běžný návštěvník restaurací zná jen cikánskou pečeni, která ovšem nemá s cikány nic společného.

Gejza nepláče nad svým původem a nevykřikuje hesla o rasismu přesto, že v Maďarsku je velmi silná nacionální síla se svými neblaze proslulými gardami.

Nebojím se, že by gastronomický trh zaplavily rychle se množící podobné restaurace, ale nápad je to jistě dobrý.

Jen je potřeba si uvědomit, že ve skutečnosti nejde jen o finanční zhodnocení cikánského původu, nýbrž především poctivé práce, dodržování pravidel, zákonů, hygienických předpisů a dalších norem.

V každé zemi turisté chtějí ochutnat místní speciality a netouží po všudypřítomné pizze, číně, apod., takže jistý potenciál tu rozhodně je.

Restaurace zatím Gejzu a jeho rodinu neuživí, takže podniká ještě v prodeji potravin a stavebnictví, ale jak je vidět, když se chce-tak jde leccos.

Mám představu o tom, kolik stojí zřízení i zařízení restaurace a především její kuchyně-hodně, takže není potřeba o tom polemizovat.

Mám totiž také představu o tom, kolik peněz proteče z rukou romů „výherními“ automaty, či peněženkami drogových dealerů-hodně.

Přeju podobným vyjímkám úspěch a držím pěsti.