Domácí násilí jako fenomén.

Domácí násilí je něco s čím se neumím smířit a to jsem ho nikdy nezažil.   Znám tři ženy, které byly doma dlouhodobě znásilňované.    

První znásilňoval otec od útlého věku a ona se dokázala vzepřít až tehdy, když zjistila, že to začíná praktikovat i s její mladšími sestrami.

Našla v sobě sílu mu vmést do očí, že je konec a jestli okamžitě a definitivně nepřestane, půjde to ona oznámit na policii.

Druhou odmala až do osmnácti let znásilňoval její otčím-jehovista.

Když se před ním jednou zamkla v pokoji, přivlekl za dveře jejího psa a tam ho umlátil.

Třetí byla dlouhodobě znásilňována svým nevlastním bratrem, kterého její rodiče adoptovali.

Když mi popsala, jak ji držel za nohu a nechal ji viset z okna v jedenáctém patře, došlo mi, je asi fakt to, co o tom řekla.

Totiž, že proti takovému zážitku je znásilňování vlastně sranda.

Po něčem takovém žena němá hrůzou asi skutečně udělá cokoli a kdykoli, aby to nemusela prožít znova.

Neměl bych s podobnými individui žádné slitování,

Přerazit ruce, vykastrovat a po zhojení odchod do basy mezi ostré hochy.

Líbí se ti znásilňování?

Tam máš slušnou šanci, si ho pravidelně a velice plnotučně vychutnávat.

Je fajn, když je někdo bezmocný?

Užij si to dosyta.

Podobně nahlížím i na chlapáky, kteří bijí ženy.

To je skutečně výraz mužnosti…

Měl jsem letité spory se svým bývalým kamarádem, který tvrdil, že pár facek ženský nikdy neuškodí.

Také je obdivuhodný názor, že to ženy vlastně chtějí-že je to sexuálně vzrušuje.

Ano-některé možná ano, ale asi to nebude ten druh fackování, po kterém naskakují monokly a teče krev.

Navíc by nebylo od věci se ženy předem zeptat, jestli s touto pašáckou kratochvílí souhlasí.

Jistě.

Žena dokáže chlapa vytočit do nepříčetnosti mnoha způsoby a sám jsem zažil, že jsem situaci nedokázal zvládnout jiným způsobem, než udeřit.

Stál jsem vedle kuchyně u záchodu a nějak mi po dvoudenním dusnu bez jediného slova (aniž bych tušil proč-a marně jsem se ptal) došla trpělivost.

Když mi na další mou otázku byl odpovědí takový pohled, že by ode mne pes odmítl vzít kůrku i kdyby byla se špekem, mi bouchla saze a moje pěst prolétla dveřmi , jako by byly z papíru.

Ale praštit ženskou, která nemá nárok se ubránit, to bych nemohl.

To bych se prostě radši sebral a definitivně odešel někam, kde mi nikdo pít nulku nebude.

A děje se to, děje se to tak často, že mně to děsí.

To jste pánové takoví chudáci, že si svoje ubohé ego nedokážete masírovat jinak??

Je to projev absolutní nízkosti a zbabělosti.

Je pravda, že některé ženy jsou tak agresivní a útočné tak, že na ně normální argumenty nestačí, ale pokud jste si je vybrali, pak jste věděli, do čeho jdete.

A pokud se změnily v průběhu vztahu, pak je asi potřeba si o tom promluvit a případně jít od sebe.

Většinou ale nejde vůbec o to, že to žena „zaslouží“, ale o to, že Vás to baví a uspokojuje.

Většina z vás by se ve vypjaté situaci chlapovi nepostavila a tak si to kompenzujete takto.

Pak se vůbec nedivte, pokud vás jednoho dne (spíš noci), takhle dlouhodobě týraná chudinka podřízne, jako podsvinče-jímž vlastně jste.

Kriminál pro ni pak bude procházka růžovým sadem.

Na zájezdu v Turecku jsem se poznal se slovinkou žijící v Německu.

Tu manžel (jak už to filutové dělají), připravil nejdřív o práci, pak o přátele, učinil ji na sobě existenčně závislou a ona v té cizí zemi strávila léta jen a pouze v jednom domě.

Další častou metodou omezování je zakazování vzdělávání, koníčků, sportu, komunikace s rodiči, despotismus všeho druhu.

Řezal ji jak žito i před dětmi a to tak často, že i o vraždě uvažovala.

Nakonec sebrala odvahu, jednoho dne mu nasypala do pití prášky na spaní a v noci se dětmi a jednou taškou vykradla z domu.

V zemi, kterou vůbec neznala, nikoho tam neznala, bez prostředků…

To je představa, že?

Když po dni chůze úplně vysíleni došli k nějakému stavení, měli takovou kliku, že je tam přijali a oni tam dokonce směli zůstat.

Časem se stali členy jejich rodiny, našla si normálního chlapa, dělá umění (maluje, hraje na klavír a flétnu-a uživí se tím), a cestuje zásadně sama-tak byla i v tom Turecku.

Měla vlasy rudé jako oheň, pořád se smála, měří asi jen metr a půl, ale je jí plná místnost.

A je krásná a fajn člověk. Jmenuje se Patti, ale my jí říkali „Shirin“(turecky –slunce).

To je happyend.

Ale kolik je takových?

Ženy, které si to nechají líbit, se samy odsuzují k otroctví a tyranii.

Chce to velký kus odvahy, ale odejít lze.

Dnes už je možné se opřít i o zákon o „stolkingu“.

Jasně-jsou i týraní muži a není jich málo, ale to je téma, o kterém mnoho nevím, takže to je na jinou debatu.

Přeju mužům rozum, ženám odvahu a všem to, aby si vzpomněli na to, proč se brali, nebo spolu začali žít.

Pochybuji o tom, že se najde jediný pár, kde oba jsou spokojeni s tím, že jeden druhého týrá.

Tak se, kurva, mějte rádi, tolerujte se, a nebo se jako lidi rozejděte.

Chlap, kterej mlátí ženu, nebo ji znásilňuje (o dětech ani nemluvě), je posera, chudák, zbabělec, hajzl a absolutní zoufalec zasluhující, aby se to samý dělo jemu.

A hodně…

Na ženský se sahá jen tak, aby se jim to líbilo.

Pokud možno taky hodně:-).